Letošní druhý pobyt v Maďarsku se vydařil. Tentokrát mám popsané zvlášť tři zajímavé lokality, aby to mělo nějakou využitelnou hodnotu pro případné cestovatele.

V rámci poznávání parku jsme ale projeli a prošli kde co, takže na téhle stránce mám několik fotek z míst mimo tři popisovaná místa.

Rvačka kulíků

V parku je hodně rybníků, ale čas pro výlov ještě nenastal, a většina byla plně napuštěná. Našli jsme jen jeden letněný, kde protékala u kraje malá strouha, ve které se cachtali bahňáci. Bekasiny, vodouši, jespáci, čejky a kulíci. A dál ke středu suchého dna seděly desítky kolih velkých. Čili se nám zachtělo tam chvilku fotit.

Další den jsme se pěkně naštelovali tak, abychom nerušili ptactvo a nastalo čekání. Rovnou říkám, že prakticky úplně neúspěšné, protože něco, nevíme co, najednou všechny bahňáky vyplašilo a oni svorně zmizeli v dáli, krom jediné osamocené bekasiny a pisíka. Naštěstí jsme alespoň viděli něco zajímavého. První nečekaná věc byla linduška rudokrká, která na krátkou dobu šmejdila podél strouhy. Druhá věc byla půtka kulíků.

Běžně vídávám, jak se kulíci honí po zemi i ve vzduchu, ale poprvé jsem je viděl naplno se pustit jeden do druhého. Místo popisu je nejlepší se mrknout na dokumentační záběry, focené bohužel v nevýhodném světle.

Krmení rybáka

Jeden den jsme se unaveni a prakticky bez fotek vrátili do kempu. Jen tak pro legraci jsme zašli hned vedle, k jakémusi slepému rameni Tiszy. A tam, na sloupku trčícím z vody, seděl mladý rybák bahenní a pokřikoval. Za chvilku přiletěl rodič a přinesl mu rybu. Docela velkou, mládě to ani nemohlo pořádně zhltnout a dlouho zápasilo s polykáním. Čili o další činnosti bylo rozhodnuto. Strategicky jsme se umístili poblíž a čekali. Asi za půl hodinky tu byl opět čas krmení. To jsme poznali podle náhlého hlasitého křiku a poskakování mladého rybáka. Jak se rodič blížil a oblétal kolem, točil se na sloupku jako na obrtlíku a řval, až si málem čelist vyvrátil.

Výsledkem focení je série tří fotek.

Žáby a spol.

V parku je spousta žab, pletou se pod nohy všude, kde je trochu vlhko. Hlavně skokani a ropuchy. I když bylo místo, kde se houfovali i čolci velcí, člověk pomalu neměl kam šlápnout, když se chtěl někam dostat. Rosničky se zase hodně ozývají z keřů, větví stromů a jiných vyvýšených míst. Jsou jich tisíce, a když spustí, je to pěkná mela. Zní to, jako by regiment vojáků škrábal valník brambor.

Farmy

Porůznu roztroušené farmy skýtají netušené možnosti pro pozorování. Na střeše jedné z hospodářských budov jsme sledovali sýčka, který se slunil, čile rozhlížel a přeletoval. Bylo kolem desáté dopoledne. A sotva jsme si užili sýčka, objevili se dva chocholouši přímo u cesty. Dva u nás čím dál vzácnější druhy, to potěší.

U stejné farmy jsme viděli na stromě poštolku, ládující se chycenou kořistí, skřivany, havrany a špačky. Některé ptačí druhy se prostě drží u lidí. Což mi připomíná vlaštovky. Na dvou místech jsme také u farem viděli tisícová hejna posedávat na drátech, to se taky často nevidí.

Rákosiny

Rákosiny měli jedno společné - malá hejnka sýkořic vousatých a moudivláčků lužních. U každého rybníka jich bylo několik, stačilo se naučit rozeznávat jejich hlasy a bylo jasné, že patří mezi nejpočetnější pěvce rákosin. Hodně druhů už totiž v září létá na své trase do zimoviště. Rákosníků sice pár bylo, ale nezpívali.

Mapa

Další část >>

Odkazy

• HNP - Oficiální stránka o Hortobágyi Nemzeti Park
• Stránky Roberta Doležala s popisem ornitologických výletů, mezi kterými jsou i cesty do HNP.

© Jakub Stančo 2006