Pastviny s mokřadem Szálkahalo

79. kilometr silnice 33, východně od Hortobágy. Pastvina je přístupná volně, krom mokřadu, kam je vstup zakázán. Stačí mít vstupenku do parku.

Hned u silnice je kolonie poštolek rudonohých, které tam ovšem v září nebyly. Jen občas se objevily poštolky obecné, kavky a havrani. Za lesíkem je pak už pastvina. V průvodci je uvedeno, že se ke stádům může i bez dovolení honáků. Je to totiž jedna z místních atrakcí - maďarská plemena krav, ovcí, koní a jakýchsi chlupatých vepříků. Je jasné, že kvůli tomu tam pojede málokdo, proto se mrkneme, co tam kolem létá.

Doufal jsem, že uvidím lindušky úhorní, ale byly tam jen lesní. Nevadí. Víc než dost to vynahradil velký počet kolih velkých, které se roztroušeně nebo ve skupinkách toulaly všude možně v trávě. V letu kvílely a nebylo těžké si jich všimnout. I když je trochu mrzuté, jak jsou plaché, přijít nás k sobě nenechaly, zvedaly se už při sto metrech vzdálenosti.

V mokřadu jsme na dálku viděli husy velké, které v hejnech přeletovaly celým parkem, kam se člověk vydal, tam byly i husy. A to hlavní byli jeřábi. Celé dopoledne se objevovaly skupinky, potulovaly se pastvinami a kolem mokřadu. Protože jsme se usadili u ohrady pro dobytek, přehlédla nás rodinka jeřábů a přistáli mnohem blíž, než je u jeřábů zvykem. Nějakou dobu se pásli a pak, z neznámého důvodu, natáhli všichni hlavy dopředu a poodlétli dál. Jako by společný odlet dlouho trénovali, nemělo to jedinou chybičku a byli jednotní asi jako aquabely.

Ono to nebylo ani tak ptactvo, co se mi tam líbilo. Člověk si to prostě mašíruje stepí, občas může potkat stádečko koní, bramborníčka a pravděpodobně i sysla a užívá si volný, svobodný prostor. Jen nešlápnou do kravince :).

<<Předchozí část

© Jakub Stančo 2006