Mokřady Egyek-Pusztakócs

Silnice 33 mezi Tiszafüred a Hortobágy, odbočka na Nagyiván. Je tam malé parkoviště u kolonie vlh pestrých, dál se jde pěšky, případně na kole. Možnosti jsou tři. Po cestě vlevo se dá dojít k malému pozorovacímu domečku, rovně se jde podél mokřadu (tam jsem nebyl) a vpravo vede okružní cesta kolem mokřadů. Na suchých místech potkáte stáda krav nebo ovcí.

Mokřad vpravo za kolonií vlh jsme navštívili několikrát. V teplém počasí vysychal a tak den za dnem ptactva ubývalo. Což je bráno v místních měřítcích, bohaté pro nás je to stále. Oproti srpnu zde bylo jen minimum rybáků - pouze bahenní. Velmi překvapivé bylo setkání se dvěma volavkami rusohlavými, které se ani v Maďarsku nevyskytují běžně. V místě bylo hejnko kolpíků, kterých bylo tak kolem patnácti. Při jejich sledování jsem pozoroval zajímavou věc. Dva kolpíci kráčí vedle sebe, pohupují hlavou a po chvilce jeden z nich zvedne křídlo a poplácá vedlejšího kolpíka po zádech. Jako by šel Franta s Vaškem z Hospody. To se s přestávkami dělo opakovaně.

Značně vysoký počet (několik stovek) byl čírek obecných, méně bylo čírek modrých a sem tam lžičák, nebo hvízdák eurasijský. Tradičně jako v srpnu spousta hus velkých a všelijakých volavek. Z bahňáků převládaly čejky, bekasiny, kolihy a vodouši bahenní. Vlastně v celém parku to bylo podobně. Třeba největší hejno kolih mělo asi 80 jedinců, bekasina seděla v každé zarostlé louži a o čejkách ani mluvit netřeba. Ostatní druhy bahňáků byly zastoupeny málo. Z dravců se u mokřadu ukázala jen jedna poštolka rudonohá lovící v okolí, luňák červený, krahujec a běžně k vidění byl pouze pochop.

Mokřad od parkoviště vlevo je vybaven pozorovatelnou. Od pozorovatelny ve směru kam je vidět vede dlouhý pruh rákosin podél vodního kanálu. Prima rejdiště nejen pro ptactvo. Když jsme se poprvé odhodlali využít pozorovatelnu, dočkali jsme se nečekaného setkání. Dalekohledem jsem zrovna projížděl okolí, abych se trochu seznámil, když mi zorné pole zaplnil letící bukač velký. Oči mi málem vypadly dalekohledem ven. Trvalo to snad 3 vteřiny a bukač přistál někde u rákosí. Ihned jsme pozorovatelnu opustili a vydali se podél rákosí tím směrem. Tam stál obdivovatel přírody z Německa, který nám sdělil, že bukači přelétli dokonce dva. V tu chvíli jsem se rozhodl, že neodejdu, dokud ho neuvidím a nevyfotím. Prvních několik minut jsem sledoval rákosiny, jestli někde nestojí. A náhle se před námi vynořil. Pomalu se zvedl z nízkého porostu, rozhlédl se, přikrčil a zmizel. To mi ovšem nestačilo. Pátral jsem dál. Za dvě minutky jsem ho našel stát na kraji rákosí, několik metrů od místa, kde se ukázal. Přitom nebylo vidět nic, ani pohyb rostlin, když se přesunoval. Pokud máte zájem, zkuste si ho najít v rákosí.

Po necelé hodině čekání, jestli se ještě ukáže, jsme se rozhodli přejít ze slunce do stínu pozorovatelny. Jediné, co jsme během čekané viděli, byl chřástal malý, pochodující v nízkém porostu. Jinak nic a slunce pálilo. V pozorovatelně jsme opět čekali. Po přibližně dvou hodinách něco vylétlo z rákosí, těsně nad ním přeletělo několik metrů a hupslo zpět. Ani jsem nestačil mrknout. Byl to bukač. Pak už jsem se snažil být připraven a bukači létali opět, oba dva. Vždy těsně nad rákosím a malý kousek, fotit se nedalo stíhat, člověk byl rád, že si ho stihl všimnout. Naštěstí se bukačům zželelo snaživých pozorovatelů a rozhodli se ukázat víc. Během půl hodiny pět přeletů kousek před námi už byl solidní základ pro focení. Asi nejlepší je bukač těsně před přistáním.

Z dalších druhů se hodí zmínit kormorány malé, kteří neustále přeletují pozorovatelům před nosem. Občas i lovili ve vodě před pozorovatelnou, kde se jinak střídali potápky malé a lysky. Na chřástaly bylo pozdě, stav vody byl nižší a tak pobíhali víc v rákosí. Ze savců jsme viděli jednu lasičku.

Poslední minuty na pozorovatelně jsme se bavili pozorováním a focením potápek malých. I když bylo občas obtížné je najít, vzhledem k tomu, jak ostražitě se vynořovaly. Nejdřív se zahýbala hladina, pak vylezla jen hlava, která se rozhlédla po okolí a teprve když byl čistý vzduch, vynořila se potápka celá. Protože to bylo v místech, kde byl vod hladinou hustý porost, musely potápky často couvat, aby se jim povedlo se zanořit. Jako by couvaly do garáže :). Mimochodem, jak jsem fotil potápku se můžete jen tak pro srandu mrknout, anžto jsem byl tajně vyfocen a škoda fotky, která se smaže.

<<Předchozí část | Další část >>

© Jakub Stančo 2006