Sobota

Probudil jsem se a něco nebylo v pořádku. Možná to byl ten podivně ledový vzduch, co jsem vdechoval, nebo ten chlad všeho mimo spacák. Každopádně se mi vůbec, ale vůbec nechtělo ven. Spacák mám sice do zimy, ale nikde není napsáno, že se do té zimy musí také jednou vylézt. Ach jo. Vyskočil jsem a opravdu to bylo horší, než jsem si myslel. Rychle jsem se začal soukat do všech věcí, co jsem měl sebou. Dva svetry, mikina, bunda, čepice, rukavice, šála… konečně zase teplo. To jsem ovšem ještě nebyl venku. Předtím než jsem otevřel dveře, jsem si všiml vody v ešusu, kterou jsem tam večer nechal. Byla napůl zmrzlá a chrastila. No těpic. Vyšel jsem ven a nadechl se. Mráz to byl opravdu povedený. To zjevně vůbec nevadilo strakapoudům, kteří s vervou bušili do stromů. Po chvilce uvažování, jestli má vůbec cenu v takovém mraze někam chodit jsem zvolil pokusně výlet, že se uvidí. Do termosky jsem nalil horký čaj na cestu a vydal se na trasu.

Mráz, mlhu a námrazu na stromech naštěstí hned zpočátku zpestřoval počet pozorování. Z jednoho suchého stromu u cesty vyletěla vyplašená žluna zelená, a protože jsem v chůzi sledoval, kam letí, vůbec jsem si nevšiml datla, který seděl hned vedle. On mě také hned nezaregistroval a vyletěl, až když jsem se dostal skoro k němu. Byla to vůbec zajímavá dvojce, asi kamarádi. Poletovali spolu ze stromu na strom a pak zmizeli v hloubi lesa.

Nedlouho potom se objevilo první hejno brkoslavů. Bylo jich kolem dvou set a já jen zíral. Do toho se roztroušeně a ve velkém počtu pletli brávníci a sem tam sýkora babka, stehlík nebo konopka. Asi po dvou kilometrech jsem narazil na to pravé hemžení. Hejno brkoslavů hodovalo společně s brávníky na jmelí. Sice ho bylo na stromech dost, ale asi byly některé kousky obzvláště chutné a tak se kolem nich často vytvořil chumel poletujících ptáků, do kterého se stále přidávali další a další. Zatímco brkoslavové byli potichu a z jejich činnosti bylo slyšet jen plácání křídel, brávníci vřeštěli jak na lesy.

Postupně se oteplovalo, vylezlo slunce a všechno se hned zdálo veselejší. Postupoval jsem vpřed podél nezamrzlého potůčku (nebo kanálu?) směrem k rybníku Nesyt. Těsně u hladiny se mezi kořeny proplétali střízlíci a do cesty se jim pletly červenky. Jak jsem si všiml, některé byly kroužkované, asi nějaká nová móda pro moderní červenky. Zbývající kus cesty tam a zpět se už nic nového neobjevilo (až na lovícího krahujce) a já v odpoledních hodinách dorazil zpět k chatce.

Slunce stále hřálo a přímo vybízelo k pobytu v přírodě. Vytáhl jsem si ven židli, usedl, popíjel čaj a sledoval dění v lese. Po nějaké době jsem koutkem oka zahlédl pohyb a otočil se tím směrem. Sněhem se brodil bažant. Ihned si mého pohybu všiml a utekl se schovat. Za chvilku se ovšem objevil harém - 5 slípek spokojeně si vykračujících při hledání potravy. Šli kousek ode mě a já se pro jistotu ani nehnul a jen je sledoval. Teprve po nějakých pěti metrech si jedna z nich uvědomila, že je na té nehybné siluetě něco povědomého. Došlo jí to a rozeběhla se. Ostatní ale vůbec na její běh nereagovaly a tak se po pár metrech zastavila, trochu rozpačitě se rozhlédla a dělala jako že nic. Ještě by si kolegyně mohly myslet, že je nějaká zbytečně poplašená.

Nakonec přišel soumrak, mezitím se ještě jednou ukázali brkoslavové, tentokrát na stromě před chatou. Pozorování bylo během dne dost a tak jsem jen nachystal dřevo na oheň, abych ukončil den pořádným teplíčkem. Zdálo se mi, že je toho dřeva nějak málo a tak jsem ještě vyrazil do okolí podívat se po nějaké větvi nebo něčem podobném. To už se mě zmocňovala silná únava, takže mi nějaké větve začínaly být jedno. Popadl jsem namátkou tři klacíky a ploužil se zpět do chaty. Moje následná činnost sestávala ze tří bojových úkolů - neusnout, přikládat a pít horký čaj. Musím říct, že se mi oči zavírali každou chvíli, ale nechtěl jsem opakovat předchozí mrazivou noc. A tak jsem čekal a teplota stoupala jen zvolna. Venku se ozýval párek puštíků, které na krátko vyrušil puštík-cizinec, a po krátké výměně názorů vše utichlo. Nebo se mi vyply uši, nevím. Nevydržel jsem, naposledy přiložil, zapálil svíčku a skočil rovnýma nohama do spánku.

<< předchozí den - další den >>