Altaj 2007 - Tělecké jezero
Příroda
Tělecké jezero je dlouhé, oproti jezírku v horách teplé a obklopené kopci, které začínají přímo ve vodě. Podle jednoho místního lovce je možné na jaře pozorovat u břehů medvědy, kteří po zimě sestupují níž a pasou se na čerstvě rašících rostlinách. Protože už bylo léto, byli ale medvědi rozptýleni dál v horách a nebyla po nich ani stopa. Velká část okolí jezera je chráněna jako rezervace a vstup je poněkud administrativně obtížný, nehledě na to, že tajga je sama o sobě hodně hustá a případné lovy beze zbraní dají člověku pořádně zabrat. Jen jednou jsem se zkusil prodrat hlouběji do "pralesa", když jsem objevil rodinku jestřábů. Nebyli nijak zvlášť opatrní, ale zatímco jim stačilo k přesunu párkrát mávnout křídly, já se plahočil houštinami mnohem delší dobu a bez valného úspěchu. Až když jsem odpočíval jsem si všiml, že jeden jestřáb sedí na větvi pár metrů ode mě. Pěkně ve stínu, aby šance na fotku byla minimální.
Vzdal jsem se a věnoval se nějakou dobu sezení na spadlém kmeni a pozorování okolí. Kromě běžných zvuků lesa jsem si uvědomil, že všude kolem mě a dokonce i od kmene pode mnou se ozývá podivné křupání a chroustání. Až po pečlivějším ohledání mi svitlo. Nějaký hmyz, nebo snad larvy hmyzu, hryzaly chodbičky v odumřelém dřevu. Vstup do chodbiček byl vzhledem k hluku velmi malý, jen několik milimetrů. Vidět, co jsou hryzálkové zač, se mi nepodařilo, protože ke vchodu putovali pouze s nákladem vyhryzaných pilin, které vystrkovali ven, aby se hned zase vrátili k tesařině.
Zatímco focení v tajze bylo náročné, stalo se získávání snímků na březích jezera hotovou idylkou. Shodou šťastných okolností jsem objevil blízko turistického centra, kde jsme bydleli, bahnitou mělčinu, lákající protahující ptactvo. Při pátrání po bahňácích jsem si všiml vodouše kropenatého a kousek za ním už začaly žně. Minimálně plaší jespáci malí a šedí se téměř pletli mezi nohama, opodál se k odpočinku slétali racci beze jména (zatím nemají české jméno) a velcí a zlatým hřebem, alespoň pro mě, se stal jespák dlouhoprstý. Bohužel byl na rozdíl od ostatních jespáků velmi plachý a potravu sháněl převážně v trávě. Do reje bahňáků se zapletl i pisík a spousta konipasů. Poddruh konipase bílého žijící na Altaji má trochu jiné zbarvení než náš (hlavně dospělý), ale jinak se chová úplně stejně.
Samozřejmě jsem si všímal i druhů mimo vodu. V trávě jsem plašil strnady zahradní, u odpadků jsem si počkal na poddruh brhlíka lesního a na stromech kolem vody jsem se seznamoval s rodinkou brávníků.
Zajímavosti
U jezera jsou dvě místa, která stojí za zmínku. Prvním je vodopád Korbu, dostupný pouze lodí. Podle místních je právě z jara možné vidět z lodi medvědy, takže se spojí dvě zajímavosti do jednoho výletu. Mimo to loví na jezeře orlovci a viděl jsem i rodinku morčáků. Místo u vodopádu je příjemné, voda čistá a vodopád hezký. Ještě víc se mi ale líbilo sednout si na břeh jezera, dát nohy do vody a jen tak čučet. Pokud se člověk sveze výletní lodí, není bohužel moc času na nějaké povalování a vychutnávání. Na druhou stranu, bylo to poprvé, kdy jsem viděl parkovat loď. Dřív jsem viděl lodě zastavovat různě u mola, ale kotvit najetím na mělčinu, to byla pro mě novinka.
Druhým místem je pramen, kousek severně od místa, kde se z jezera stává řeka Bija a později sloučením s Katuní mohutný Ob. Vyznačuje se vysokým obsahem stříbra, takže je voda jednak trvanlivá a druhak má podpůrný vliv na zdraví. Kousek od pramene stojí borovice sibiřská, jejíž věk se odhaduje na přibližně 500 let. Z pohledu laika by zněl popis takto: jůůů!