Brzostowo

Po první návštěvě Mścichy bylo načase se dívat po nějakém tom nočním úložišti unavených těl. To ale neznamenalo se vzdát průzkumu a tak jsme pokračovali na jih, kde byla ve vesničce Brzostowo zakreslena na mapě pozorovatelna. Ta je vidět i na úvodní fotce. Samozřejmě jsme z auta vyběhli rovnou k ní, ale zastavil nás jakýsi chlapík. Prý je to soukromá zahrada i pozorovatelna a za vstup se platí. Tuším dva nebo tři polské zlaťáčky chtěl. A tím jak jsem se na něj otočil, mi padl zrak na ceduli na domě, oznamující možnost ubytování. Pohlédli jsme nad vodu, kde řádili rybáci, na sebe, na chlapíka a bylo prakticky domluveno. Jako potvrzení správnosti volby prolétli kousek nad domem jeřábi a my si mohli jen mnout ruce. A mnuli jsme si je ještě víc během následujících dní, protože se postupně ukázalo, že nejvíc ptactva z celého parku máme přímo pod nosem. Některé lokality totiž kvůli delšímu suchu ptactvo opustilo a stáhlo se na zamokřenější úseky.

Jak může vypadat jeden takový den v Brzostowu? Ráno za kuropění (obrazně řečeno, protože jsme vstávali o něco dřív než místní kurové, kteří navíc moc nepějí, minimálně pro lidské ucho), prostě brzy ráno, dudal na stromě hned u domu dudek. Z mokřin se zvedal lehký opar protkaný hlasy racků, rybáků, jeřábů a vzdálenějších bukačů a my jsme s teplým čajem v jedné a dalekohledem v druhé ruce napochodovali na pozorovatelnu. Přímo před ní se během dní vystřídalo pět druhů rybáků. Od nejméně početných rybáků černých a malých, středně početných obecných a bahenních až po v parku nejvíce zastoupené bělokřídlé. Sem tam přeletěl pisík nebo břehule. To byla první pozorovací vrstva přímo nad řekou. Pak začínaly mokřiny s mělčinami a ostrůvky. Tam kralovali jespáci bojovní a v podstatě všichni běžní bahňáci, labutě, a v dost malém počtu i volavky. Za nimi, tedy už docela daleko pro holé oči, byla vrstva mokřin s mělčí vodou. Tam se každodenně shromažďovaly stovky jeřábů, občas proběhla liška nebo divočák. A za tím vším blízko lesa už začínalo království losů. Většinou až odpoledne nebo k večeru se vynořili tři až čtyři a popásali se na svých oblíbených místech.

Brzostowo byl prostě takový malý sen. S něčím horkým k pití sedět u domu, odpočívat, koukat jak poblíž, nebo i na zahradě přistávají jespáci a v dáli vidět losy, s tím jsme předem nepočítali, ale o to víc jsme si to užili. Stinná stránka tkvěla v únavě. Bydlet jinde, tak se po návratu z terénu svalíme do hajan a oddychujeme, ale tady to nešlo. Až skoro do tmy jsme ještě sledovali dění v okolí a každý den jsme také objevili druh, který nám před tím v tom davu unikal. I jeden konipas citrónový několikrát zaletěl lovit poblíž pozorovatelny. Na ní se během dne střídali lidé a tak jsme se dozvěděli o pozorování orlů volavých přímo na místě, o labuti zpěvné kousek proti proudu a další zajímavosti. Asi nejvíc mě vykolejil polský ornitolog sčítající jespáky. To, co se nám jevilo jako maximum, byly podle něj ubývající řady. Týden před naší návštěvou jich napočítal přibližně sedm tisíc a to, co jsme pozorovali my, byly slabé tři tisíce. Já bych to počítat nechtěl.

V pauzách mezi pro nás vzácnými druhy jsme si všímali třeba i vrabců. Právě probíhaly lety chroustů a jak se ukázalo, leckterý z nich skončil v žaludku vrabce. Do té doby jsem netušil, že vrabci baští tak velký hmyz a že ho loví ve velkém. V každé vesnici jsme aspoň jednoho s chroustem v zobáku viděli. I místně početné a běžné čápy se vyplatilo sledovat. Hlavně jejich skupinové chování, o kterém jsem taky neměl ani potuchy. Letí takhle například skupina čápů, když dva odbočí a přistanou na hnízdě. Zaklapou zobáky, ostatní zakrouží na rozloučenou a odplachtí k dalšímu hnízdu. Tohle se odehrávalo večer. Ráno probíhal sběr opačným směrem. Přiřítila se parta čápů, vyčkávavě zakroužila, než se dvojice z hnízda přidá a všichni pak odlétli na loviště. Ve dvojici pak jeden čáp vyzvedával druhého tak, že nalétl k němu, jakoby téměř přistával, ale pak to zvedl, načež ho partner následoval.

Možná je to každý rok jinak, možná záleží na počasí a kdo ví na čem ještě, ale pro zájemce mám adresu na ono ubytování. Pokoje skromné, kuchyňka s ledničkou k dispozici, sprcha a záchod. Pro zájemce o baštu bylo možné si objednat i večeři a asi i oběd. To nevím přesně, anžto jsme stejně byli pořád v trapu a nemělo to pro nás cenu. Takže: Teresa i Witold Konopka, Brzostowo 26, 18-420 Jedwabne. Mail: teresa.konopka@interia.pl, Web: http://brzostowo.ovh.org/, Tel.: (86) 472-14-97. A mimochodem, na zahradě se dá i stanovat.

<<Předchozí část | Další část >>

© Jakub Stančo 2009